K józe jsem se dostala před více jak 10ti lety zcela prozaickým způsobem, a to přes bolesti zad, způsobené vysedáváním před počítačem v novém zaměstnání, kam jsem nastoupila jako překladatelka a tlumočnice. Iyengar jóga mne vytáhla z nejhoršího tím, že přispěla k posílení svalového aparátu, a dechová cvičení mi pomohla se po celodenním stresu uvolnit a uvědomit si sama sebe.
Jednou jsem náhodou narazila v rozvrhu na pro mne dosud neznámý pojem – kundaliní jóga, a po neúspěšném pátrání na českých stránkách internetu, cože to tak asi může být, jsem vyrazila se seznámit osobně. Po prvotním údivu nad nezvyklými cviky, oblečením a komentáři „instruktorky“ jsem zjistila, že mám z neznámých důvodů chuť tam jít znovu. A tak to již zůstalo, jen s tím rozdílem, že již tuším, jak to s těmi důvody je. Od května roku 2010 do října 2011 jsem absolvovala v Německu učitelský výcvik pořádaný celosvětovou organizací 3HO, který jsem završila zkouškou v říjnu 2011.
Kundaliní jógu bych doporučila všem, které neuspokojuje si při cvičení jen „dát do těla“, kteří by rádi ve svém životě něco změnili, nebo jen kráčeli životem lehčeji a radostněji.